Olejotisk
· patentován v roce 1855 Alphonsem Poitevinem
· založen na citlivosti želatiny smíchané s dichromanem na světlo
· výsledný obraz tvoří želatinový 3D reliéf potřený olejovou barvou
Olejotisk je fotografická technika hojně používaná období piktorialismu. Je to velmi tvárný a komplikovaný proces umožňující úpravy při vytváření obrazu a trvající i několik dní do vytvoření finálního výsledku. Poskytuje úžasnou hloubku černé barvy a životnost obrazu je velmi dlouhá, minimálně 100 let.
Vznik obrazu
Olejotisk patří těm složitzým historickýn fotografickým technikám. V porovnání s kyanotypií se mui věnuje pouhý zlomek autorů.
Kvalitní papír vysoké gramáže se polije ručně připravenou želatinovou emulzí. Ta poté několik dní schne. Před expozicí se emulze zcitliví dichromanem draselným a opět se nechá uschnout. Následuje expozice na slunečním světle nebo pod zrojem UV záření. Exponovaný obraz se přímo kopíruje. Předlohou je negativ stejné velikosti jako finální obraz.
Po expozici se z papíru vymyje zcitlivovač, nechá se uschnout aby se poté znovu máčel z důvodu nabobtnání exponované želatinové vrstvy. Ta bobtná různě podle světel a stínů v obraze exponovaného negativu. Nakonec se ještě za vlhka na vrstvu různými technikami nanáší olejová barva, která ulpívá na želatinové vrstvé dle stupně jejího nabobtnání. Naposledy se pak papír vypne a usuší.
Výsledný obraz je 3D viditelně plastický díky nabobtnané želatině a má překrásnou hlubokou čerň. Obraz má kupodivu brilantní detaily a těžko se ukazuje na webových stránkách díky zploštění obrazu digitalizací a degradaci stupňů černé převodem, kompresí obrazu a barev a rozdílným podáním barev webovými prohlížeči a monitory.
Olejostisk vždy trvanlivostí přežije svého autora. Jeho stálost a trvanlivost se počítá na 200 let, možná více. Pro skutečný požitek z olejostiku doporučujeme prohlídku skutečných nedigitalizovaných obrazů.